Malá inspirace z pohádky o dvou vlcích


Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého člověka.

 Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků.

Jeden z nich je zlý - je to závist, žárlivost, smutek, sobectví, nenávist, hrubost, sebelítost,

domýšlivost a ego. Ten druhý je dobrý - je to radost, láska, pokoj, naděje, vyrovnanost,

skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: "A který z nich vyhraje?"

Starý indián odpověděl: "Přece ten, kterého krmíš!"

 

Když nepřijmeš " něčí dar ".......

 

Byl jednou jeden velký bojovník, který dokázal navzdory svému pokročilému věku přemoci každého, kdo jej vyzval k boji.

Jeho věhlas sahal široko daleko a přicházelo mnoho žáků, aby se od něj učili.

Jednou se tako dostavil jistý neblaze proslulý mladý válečník. Rozhodl se, že on bude první, kdo starého bojovníka porazí. Kromě tělesné síly měl i téměř nadpřirozenou schopnost najít a využít každičké slabé místo protivníka. Vždycky čekal až soupeř udělá první pohyb, kdy odhalí svou slabost  a potom nelístostně a bleskurychle zaútočil.

Starý mistr ochotně přijal výzvu mladého bojovníka. Když se oba válečníci připravili k boji, mladý válečník začal na starého mistra chrlit jednu urážku za druhou. Snažil se jej všemožně zastrašit. Hodil mu do obličeje i bláto a celé hodiny mistra jen urážel. Ale starý bojovník jen tak klidně a bez hnutí stál. Nakonec se mladý válečník zcela vyčerpal. Pochopil, že je poražen  a zahanbeně odešel.

Žáci, trochu zklamaní, že mistr vůbec nebojoval, se kolem něj shlukli a zasypali ho otázkami. "Jak jsi mohl strpět takovou hanebnost? Jak jsi jej vlastně zahnal?"

Mistr odpověděl: "Když k vám někdo přijde, aby vám dal nějaký dar, a vy ho nepřijmete, komu ten dar náleží?"

 

Dva bratři....

 

V malém kášteře v severním Japonsku žili dva bratři. Starší byl vzdělaný, zato mladší byl hloupý a navíc měl jen jedno oko.   

Bývalo zvykem, že když přijde poutník a vyhraje v debatě o nejvyšších pravdách, nechají ho za to přespat. 

Jednoho večera zaklepal na dveře putující mnich. Starší bratr byl už unaven od čtení posvátných písem a tak řekl mladšímu, aby ho zastal v rozpravě s cizincem. 

"Pokud možno potichu...", volal za ním. 

A tak mladší bratr uvedl cizince do chrámu a tam oba usedli. Po chvíli však přiběhl poutník ke staršímu bratrovi a oznámil mu: 

"Váš bratr je skvělý. Porazil mě." 

"Vyprávějte, jak to bylo," naléhal starší bratr. 

"Tak se podívejte," začal poutník. "Nejdříve jsem zvedl jeden prst, to jako že Buddha je jeden. On zvedl dva, tedy že Buddha a jeho učení. Tak jsem zvedl tři, že přece Buddha, jeho učení a žáci, kteří podle něj žijí. Vtom mi zamával pěstí před obličejem na znamení toho, že všechno přece pochází z jednoho! Čímž on vyhrál a já si musím jít hledat nocleh jinam. S těmy slovy se cizinec rozloučil a zmizel. 

"Kde je ten drzoun?," sháněl se po něm mladší bratr. 

"Mám dojem, že prohrál v debatě," odpověděl mu starší. 

"Nic nevyhrál. Chystám se mu namlátit," vykřikoval mladší. 

"Tak pověz, o co šlo," uklidňoval ho starší. 

"No jak mě uviděl, zvedl jeden prst. To mě chtěl urazit, že mám jen jedno oko. Že byl cizinec, chtěl jsem na něj být zdvořilý. Zvedl jsem dva prsty, abych mu blahopřál, že on má dvě oči. Ten nezdvořák však vzápětí zvedl tři prsty, jako že my oba dohromady máme jen tři oči. To už mě dopálilo a chtěl jsem mu dát pěstí, ale on si utekl. No a to je vlastně všechno."

 

Tak je to

Zenový mistr Hakuin žil v jednom městě v Japonsku. Těšil se všeobecné úctě a lidé si k němu chodili pro duchovní rady. 

Jednou se stalo, že nezletilá dcera jeho souseda otěhotněla. 

Když se rozzlobení rodiče snažili zjistit totožnost otce, řekla jim, že je jím zenový mistr Hakuin.

Rozzuření rodiče spěchali k Hakuinovi a za hlasitého křiku a spílání mu řekli, k čemu se přiznala jejich dcera.

Jediné, co na to řekl, bylo : " Tak je to ? "

Nový skandál se rychle rozšířil daleko za hranice města. Mistr přišel o svou pověst ,ale zdálo se, že ho to netrápí. Nikdo už k němu nechodil,ale ani to ho nevyvedlo z míry. 

Když se dítě narodilo, odnesli ho rodiče té dívky k Hakuinovi a řekli mu : " Jsi jeho otec, tak se o něj postarej !! "

Mistr ho přijal a láskyplně o něj pečoval. 

O rok později se matka dítěte zkroušeně přiznala svým rodičům, že otcem dítěte je mladý muž, který pracoval v nedalekém řeznictví.  Zahanbení rodiče šli za Hakuinem, aby se mu omluvili a poprosili ho o odpuštění. 

" Přišli jsme si vzít dítě zpět. Dcera se nám přiznala ,že nejste jeho otcem. Je nám to opravdu moc líto... "

" Tak je to..." pronesl mistr, když jim malé podával.....

Na pravdu i lež, na dobré i špatné zprávy odpovídal pořád stejně : " Tak je to....". Dovolil formě přítomného okamžiku ,aby byla taková, jaká je, a nenechal se zatáhnout do dramatu dané situace. Existoval pro něj jen přítomný okamžik a ten byl prostě takový jaký byl....Nic si nebral osobně...Nebyl ničí obětí....Byl v dokonalé jednotě se vším, co se dělo , takže to nad ním nemělo žádnou moc....

Když vzdorujete tomu, co se děje, jste tomu vydáni na milost , a okolní svět učuje , jestli jste šťastní nebo nešťastní.

O dítě bylo dobře postaráno a zlé se v dobré obrátilo díky síle přijetí. Hakuin udělal vždy to, co bylo v daném okamžiku potřeba , a když přišel čas , v klidu dítě vrátil......

Zkuste si jen představit, jak by reagovalo EGO v různých okamžicích tohoto příběhu.......

Eckhart Tolle : Nová země




 

 

 

 







Kontakt

EMAgency
Nádražní 184 Ostrava
732 360 760 denně od 10 - 20 hodin
pokud zrovna nezvedáme telefon, pracujeme .... zavoláme zpět hned jak to bude možné ...

Oblíbené odkazy

Zveme Vás na pravidelná páteční neformální setkání 

" Nejen na slovíčko "

Bližší info na uvedených kontaktech



Chcete zasílat novinky do e-mailu ?

Vepište Váš email a klikněte na Odeslat